Ahoj všem knižním nadšencům! Tady je lady Bell se svou první recenzí!Dnes bych vám ráda představila vskutku originální počin mladého českého autora Ladislava Zibury. Jedná se o knihu, kterou jste už určitě viděli v knihkupectvích, naštosované hromady byly vidět až ven před výlohu, kde jsem poslušně čekala na paničku! Také jste jistě zvědavě nakoukli na zadní stranu s otázkou v očích - Copak je to za zajímavou knihu?
Tato kniha mě opravdu uchvátila a troufám si říci, že jako dárek potěší každého, i vyloženě "nečtenáře". Princ Ládík (jak si sám autor s nadsázkou říká), Vás zaujme, pobaví a navíc se něco nového dozvíte o světě. Neodolatelná kombinace humoru, nadhledu a nadsázky v kombinaci s realistickým popisem světa, který se nachází daleko od naší malé země, Vás pohltí a odnese v myšlenkách daleko od šedi každodenních povinností - koloběhu práce či vaření večeře.
Upozornění - Následující řádky obsahují zajímavé pasáže a myšlenky z knihy - Nechť jsou tedy určeny spíše čtenářům, kteří knihu četli a spíše si chtějí urovnat myšlenky a dojmy, popřípadě si shrnout pár informací.
Zajímá Vás, jak se bude slavný hit Beatles líbit nepálským dětem v místní škole?
Zajímá Vás, jak přechytračit čínské velvyslanectví a jak jednoduše získat vízum?
Jak asi zareagují nepálské ženy na Ládíkův improvizovaný zpěv árie z Prodané nevěsty?
Jak dokázat přísným čínským policistům pomocí jedné fotografie českého státníka, že nejste žádný špion či uprchlík?
Jak si poradit v zemi, kde vás všude obklopují jen čínské znaky a vy nemáte slovník?
Pojďme se začíst do dobrodružného vyprávění plného náhod, legrace a krásy krajiny!
Stěžejní myšlenku knihy tvoří poznávání života místních lidí, kteří si zvědavě cizince nejprve prohlížejí, načež si ho k sobě do obýváků zvou na pálenku, buvolí mléko či zelený čaj. (Ale až po sérii fotografování, zahrnující osazenstvo celé vesnice)
Co najdete v Zibiho příběhu?
-> Především bych vyzdvihla neuvěřitelnou autenticitu, díky které si uvědomíte, jak jsou některé naše "problémy" malicherné v porovnání se starostmi místních obyvatel, ať už se jedná o chudý Nepál, nebo nevyzpytatelnou Čínou. Autor krásně a citlivě popisuje realitu všedního dne.
-> Zajímavé a praktické informace (když už je nevyužijete v praxi, aspoň se hodí jako nenásilný způsob jak působit světaznale a chytře). Kdopak tuší, co znamená Israeli deal či jak se léčí výšková nemoc?
-> Kniha je protkaná neuvěřitelným množstvím návštěv u místních lidí, díky nimž se dozvídáme, jak se obyvatelům žije, pracuje, jaké mají sny a co utváří jejich životy. Jsou to takové malé příběhy místních lidí a jejich kultury.
-> Pomocí svérázného nadhledu a nakažlivého humoru pochopíme, že všechny strasti a starosti mají konečné řešení a vždy i světlou stránku. Nebojí se legrace a rád si utahuje sám ze sebe (viz. názvy kapitol - Ten hňup se zase ztratil, Jsem tlustý)
-> Díky upřímné zpovědi mladého cestovatele si o pár minut prodloužíme život a polechtáme bránici. Málokterý cestovatel by se přiznal,že plánoval cestu za poznáním buddhismu do země, kde se většina obyvatelstva řadí mezi hinduisty. (Ne vždy se vyplatí jet do cizí země bez přípravy :) )
-> Romantické a citlivé duše potěší autorovo básnické střevo - pár řádků plných vtipných rýmovaček.
Jaký je vlastně ten mladý modrooký vysoký blondýn cestovatel?
-> Princ Ládík je poněkud lehkomyslný a svobodomyslný cestovatel, který má důvěru v lidskost a v dobré lidské srdce. Rád se vydává na místa mimo turistické oblasti, na neprobádaná území či do obýváků přátelských vesničanů, kteří na něj mávají už od zápraží. Štěstí mu přeje a na svém putování potkává zejména vlídné a usměvavé Nepálce nebo Číňany, kteří mu rádi poodkryjí kus své každodennosti. Mít ve svém příbytku cizince, to je čest! (Nic naplat tomu, že skoro nikdo netuší, kde Česká republika leží či jestli vůbec existuje. Zibura je totiž od pohledu přeci jasný Američan!)
-> Řídí se dle vlastního hesla: ,,Nic tu neznám a nemám nic naplánované. Chci vyrazit pěšky a jít daleko."
-> Nutno podotknouti, že odvahy má na rozdávaní. Bez stanu či pláštěnky,s batohem o velikosti malého raftu a s ultra lehkou karimatkou se vydává bezmála tříměsíční, 1500 km dlouhou pouť Nepálem a Čínou. Musíte si o něm myslet, že je to buď veliký dobrodruh nebo naprostý blázen. Osobně volím zlatou střední cestu - od každého má v sobě cestovatel něco :)
-> Mladý Zibi vybruslí tak lehce z každé neplechy, až Vám nezbývá než se pousmát a říci si - Ten je ale sympatický! :) (Kupříkladu jak si ukrátit cestu skrz rozestavěnou dálnici, i když tam nemáte bez povolení co dělat? Doporučuji tvářit se sebejistě a světaznale, rozdávat dělníkům zdarma cigarety a hlasitě vše uznale komentovat a chválit? Úspěch zaručen!)
Dojmy z putování Nepálem:
-> K obědu, k večeři a někdy i k snídani - Vždy zasytí Dal bhat! (Pozor, laskomina, která Vám po čase začne lézt i ušima) - Česká znělá podoba slov - Dal bát- je zarážející.
-> Všudypřítomné a hypnotické indické telenovely, jejichž maratony narušují jen časté výpadky proudu.
-> Velmi Vás pobaví bujná fantazie Nepálců, kteří si raději něco vymyslí, než aby se Vám přiznali, že odpověď netuší. (Případný směr cesty si tedy musíte zprůměrovat).
-> Ve velkých městech se ve vzduchu nachází velké množství prachových částic. I kdyby se Zibimu Nepál nelíbíl, nadosmrti bude mít místo v jeho plicích.
-> Výborná fyzická kondice místních obyvatel - nesoutěžte s nimi v chůzi do kopce - i ti nejstarší Vás předběhnou.
-> Nesezdaný pár se na veřejnosti nevodí za ruku - V Nepálu je to totiž nemravné
-> Během půlhodinky můžete Nepálské děti naučit českou říkanku Generál Laudón jede skrz vesnici a společne si s nimi zazpívat.
-> Cizinci se v Nepálu těší veliké oblibě - Každý Vás bude chtít svézt autem nebo pozvat na čaj.
-> Oblíbená specialita Ládíka - "du čia" - šálek horkého buvolího mléka, ve kterém se vylouhuje čaj.
-> Přestože má cestovatel diář zcela prázdný, každý den zažívá nová přátelství a nové komické situace s místními.
-> Díky takové maličkosti jako je růžové kolo si můžete popovídat i s pravým a jindy nepřístupným buddhistickým mnichem! Jindy vyhýbavý muž si Vás totiž vyhledá, aby Vám vysvětlil, že tamhle to kolo nesmíte nechávat. Jaká čest! (A dokonce Vás osloví i podruhé - "Tam to kolo také nesmí být.")
-> Kniha je plná roztomilých jazykových nedorozumění - a tak se stane, že Ládík vesele pózuje v červené čepičce v čele slavnostního průvodu za založení nové komunistické strany, aniž o tom tuší.
->Počínající období dešťů vyhnalo cestovatele do další destinace - do Číny. (Během tří měsíců spadne v Nepálu tolik srážek, jako u nás za celý rok.)
Dojmy z putování Čínou:
-> Číňané příliš nedbají na své soukromí, jejich skromné obchůdky volně přecházejí v obývací pokoje. Díky tomu si může cizinec vychutnat chlazeného Hanse v pohodlí pohovky u akčního čínského filmu.
-> Večeře v restauraci za selfie s majitelem? Nanuk naplněný zeleným hrachem? V Číně je možné vše!
-> Každý Číňan miluje pandy. Zibi toho rád využívá a na oplátku za dobrou večeři místním pouští videa s pandami.
-> Z českého cvalíka se stává vyzáblý muž s heslem: Cesta je dlouhá a život je krátký. Nepromarni ani jedinou příležitost,dát si něco k snědku.
-> Místní obyvatelé jsou překvapivě velmi laskaví. Nejen stánkaři rádi věnují mladému cestovali pár kousků čerstvého ovoce. Jsou pohostinní i tehdy, když jim vesele nakráčíte do mrazničky v domnění, že se nacházíte v obchodě.
-> Fotka Miloše Zemana popíjejícího pivo s čínským prezidentem slaví úspěch a dokazuje politickou neškodnost častým kontrolám od čínské policie.
-> Velmi mě pobavilo rčení: Dělejte cokoli na světě, jakkoli dobře, ale stejně existuje asiat, který je v tom lepší.
-> O Číně se hovoří jako o přelidněné - to však neplatí pro venkov, ale pro větší města.
-> Cestovatel se omylem připojí na pohřební oslavu - Naštěstí však čínská etiketa říká, že čím více lidí je na pohřbu, tím je to pro nebožtíka lepší. Proto se pořádají veliké oslavy se spoustou jídla.
-> Číňané jsou vždy ve střehu se svými obřími tablety - Asi nejabsurdnějším požadavkem bylo pro Zibiho ležet vesele na lehátku a tvářit se, že se náramně baví a že vlastně vůbec neprší. Úsměv, prosím!
-> Po mnoha kilometrech se Zibi otrká a po vzoru místních si s ostatními povídá ve své mateřštině. Taková malá drobnost, že si navzájem nerozumí, nikoho neznervózňuje.
->Pouliční pedikůra v podobě masožravých rybiček dopadla neslavně, ani rybičky nedokázaly snést ztvrdlá a unavená chodidla.
-> Fascinují mě Ládíkovi neuvěřitelné náhody, díky kterým poznává nejkrásnější kouty přírody a potkává alespoň pár Číňanů s výbornou angličtinou, kteří jej rádi nasměrují správným směrem. (Jak ale může na ohromném letišti uprostřed Číny narazit na skupinku Čechů? To je mi záhadou :) )
-> Na facebookovém profilu Ladislava Zibury najdete spoustu fotek z jeho čínského putování. A tak můžete o jeho příhodách nejen číst, ale také si je dokreslit pomocí skutečných fotografií.
Zajímavé pasáže, které mě uchvátily:
" Kouzlo byrokracie spočívá v tom, že banální úkony mění ve velkolepý příběh, na jehož konci stojí slavné vítězství." (Aneb jak si rozměnit dolary na místní měnu v bance.)
"Thamel je plný veselých lidí z celého světa, kteří si nedělají nic ani z toho,že se jim na oblečení vylilo Savo." (Hippie styl pronikl už i do Asie)
Zibi o sobě: "Má přirozená lenost je jen formou intuice."
"Dny v buddhistickém chrámu plynuly stejně pomalu jako chrámová wifi."
"Na slova jsem definitivně rezignoval. Používám jen ruce v kombinaci s výrazem opuštěného štěňátka. Vzhledem k tomu, že psy v Číně občas jedí, působím nejen smutně, ale také chutně." (O prvních dnech svého putování v Číně)
"Smát se je totiž vždycky dobrý nápad, protože si svět kolem sebe můžeme vykládat tak, jak se nám zachce. Utváříme si ho sami. Je to kouzelná formulka jak mnoho nesnází a problémů obrátit v úsměvnou situaci či legrační záležitost. "
"Právě odvaha je totiž to jediné, co potřebujeme k tomu, abychom poznali ten fascinující svět kolem."
Epilog:
V závěru knihy mě překvapilo, že cestovatel hned nepelášil domů, ale že se vydal na prohlídku hradu Kokořín. Ten ale byl, jak jinak než... zavřený.(Bylo pondělí.) V Epilogu najdeme krásné shrnutí cesty, jejíž poselství je jediné - Všude dobře, doma nejlépe. (Líbezné odstavce o kráse naší země, od zelených lesů, osamělých kopečků až po daleké louky.)
Ladislav Zibura svou dobrodružnou cestou obohatil nejen svůj život - ale i život všech, které navštívil. Protože i kdyby se nikdy nedostali za hranice své vlasti, on jim kus světa přinesl s sebou.
Kniha je velmi čtivá a veselá, doplněná zajímavými ilustracemi. Ráda si jí přečtu znova, protože jednoduchý život místních a autorův veselý pohled na všechny nesnáze - to je recept na optimismus.
Už se nemohu dočkat, až bude léto. Plánuji s paničkou "Ziburovat" celé léto! (Čti: Chodit s batohem a spacákem od vesnice k vesnici.)
Sny se mi zdály velice živé a veselé, někdy jsem ze spaní prý i běhala - říkala řehtající se panička.
Odměňuji pěti masitými buřtíky, čerstvě opečenými na ohni! (Lehce křupavými na okraji a šťavnatými uvnitř. A jen tak pro pořádek - černochy nejím.)
Toulavé pohorky už čekají!
Žádné komentáře:
Okomentovat