Kdo je Bella Bellissima?

Ahoj všem lidem, kteří rádi mazlí chlupatá obří zvířátka! 

Ahoj všem dvounohým, kteří buřty po kapsách nosí! 

Ahoj všem knihomolům, kteří stejně jako já rádi usínají s dobrou knihou :) 

Pokud chcete vědět o mě více, klepněte níže :)

Ctěné mé jméno jest lady Bella, plemenem známa jako Pyrenejský horský pes, pod přezdívkami opěvovaná jako Bella Bellissima nebo Bululí. (Výsostní právo na toto oslovení nechť zůstane navždy v rukách  malého človíčka, říkající si bratr paničky.)
Packu svou urozenou poprvé jsem na tento krásný svět položila před šesti lety. Potulovala jsem po všech koutech světa, hlavně ve Francii,kde jsem se naučila krásné zvučné a hrdelní: "Woof!" (Ale paničce ani muk! Jasné? Kdyby se dozvěděla o mých záletech, musela bych jí tam brát na výlety, minimálně na věky věků!)
Toulavé tlapky a rozjařené mládí dovedly mě až do útulku a já se začala bát, že svět pro mě ztratil jas. Už žádné poklidné povalování u malého stáda oveček, už žádné majestátní pohledy z vrcholků hor do údolí, už žádný vlahý vítr nesoucí tolik vůní laskajících mé chuťové buňky... Jen spousta ušmudlaných psů... a ani jeden není tak veliký jako já! Dostala jsem se snad do země pidi psů? Komfortní cestování v kabelce ráda oželím!
Jednoho dne si pro mě přišla vysoká černovlasá slečna, která se nade mnou rozplývala jak nad prvním jarním poupátkem. Nutno podotknout, že v útulku jsem legrace příliš nenašla a moje znuděnost a nezájem šli cítit na míle daleko. Slečna asi měla zrovna rýmu, a tak si mě vzala domů.
Strava dobrá, pelech příšerný, raději jsem si vybrala gauč. (Nejlepší jsou ty s opěrkou, ideální na položení těžké psí hlavy.) Po krátkém rozkoukání spočívající v pár krocích mezi miskou žrádla a gaučem, jsem si začala hledat nějakou zábavu vhodnou pro lady mého postavení. Uchvátila mě voňavá hromádka papíru. Cupovala a trhala jsem ty počmárané papírky s nesmírnou radostí, až  mé sliny mířili k výšinám vesmíru. Musela jsem sice vypadat poněkud šíleně a divoce, ale panička to taky občas dělá! (Třeba když si pustí svou oblíbenou skladbu, která ani trochu nelahodí mým uším, a skáče po místnosti a vříská jak pavián. Říká tomu Hardstyle music či co.)
Jako pes potulující se po loukách (čti: neznalá krás literatury či záhadnosti písmenek), učinila jsem špatné rozhodnutí a všechny papírky jsem  roztrhala. Svůj omyl jsem pocítila při hysterickém křiku své paničky. Hlasem vysokým a pištivým označila mě za chlupatou potvoru a celé mé rozcupované veledílo si tiskla k hrudi. Prý se tomu říká knihy, ne počmárané papírky. Nutno podotknouti, že se po tomto incidentu pravidelný přísun drbání za uchem (tam to mám nejradši) rapidně snížil. Smutně jsem se plížila podél postele své paničky, ale ona stále jen hleděla do svých knih. Otevřená kniha na klíně, po pravé ruce hrníček čaje, kolem ramen přehozená deka. Stále si četla, čelo lehce svraštěné soustředěním. Jako zvíře mazané a vysoce inteligentní, začala jsem paničku napodobovat. Však já jí ještě ukážu! Já, lady Bella také dokážu civět do knih! Za tento můj geniální nápad, vysloužila jsem si věnec buřtů! Olaláá!

A moje panička měla ještě geniálnější nápad! Když tak do těch knih civím, nechtěla bych taky náhodou umět číst?
Další buřtové hody se konaly pokaždé, když jsem se naučila nějaké nové písmenko. (Snad vám nemusím vykládat, že nejoblíbenějším navždy zůstane B jako Bella a buřt. To mluví za vše :) )
Po prvním lehkém oťukávání jsem si ty roztomilé malé řádky zamilovala a neznámé čmáranice začaly dávat smysl. Uchvátilo mě čtení, je to totiž úžasná předehra k mému milovanému spaní! Stačí pár minutek a hned mám námět na další fantastické sny!

Prozradím vám tedy svou skutečnou motivaci ke čtení. Už mě nebavily sny pořád jen o buřtech! Buřty v řece, buřty na stromech... Co třeba super vesmírná loď letící černočernou prázdnotou? Co třeba poklad v truhle ukrytý pod tím malým návrším za městem?

Panička mi sice někdy hubuje, protože když usnu na knížce, celou jí oslintám a vždy prý zákonitě chrápu, ale to jsou jen babské povídačky :). 
Čtenář jsem velice náročný, červená knihovna nebo braková literatura, to není nic pro mě! A protože jsem lady a již jsem sečtělá, ráda se s vámi všemi podělím o své postřehy a recenze (nejen) o knížkách.

 Dle svého vkusu odměňuji knihy buřtíky od jedné do pěti. Natruc vynechané povinné školní docházce hodnocení bude přesně opačné. Pět buřtíků za skvělou knihu, která slouží jako super podložka na spaní, a naopak jeden buřtík za katastrofické čtivo, které mě při spánku tlačilo a rušilo svými bludy.

Mé milované spací křeslo :)