Dárce - silný a provokativní román od Lois Lowry

Ahoj! Je tu lady Bell se svou další recenzi na dystopickou knihu o možné blízké budoucnosti! 

Slibuji vám, že tahle knížka se bude číst jedním dechem. Příběh byl natolik poutavý, že zaujal i mého chlupatého kočičího spolubydlícího Filipa. (A to je co říct, protože on je ještě víc línější než já.) Když jsem se byla venku na výzvědách, obsadil můj nejoblíbenější gauč a začal knihu nejprve zkoumat, otírat se o ní a svými drápky zkoumal pevnost jejího hřbetu. Když zjistil, že to nemůže ani sníst, ani pomilovat, tak aspoň zapózoval do luxusního magazínu o kočičích gentlemanech s názvem: Vášnivý fousek. 

 Ale teď pěkně od začátku - 
od této knihy jsem si kromě hezké obálky prakticky nic neslibovala. Lois Lowry mi říká asi tolik, jako obsah motoru BMW x6, ale přesto jsem po přečtení anotace nezapochybovala a pustil se do čtení. Hned po přečtení prvních řádků jsem byl přikována popisem světa, který není v ničem, jako ten náš a přesto je považován za ten lepší.


     


Svět, ve kterém žije náš hlavní hrdina Jonas, 12-letý chlapec, je ohraničem útesem, kam se nesmí a krajina za útesem je nazývána prostě a jednoduše Jinde. Jen staří sem odcházejí na zasloužený odpočinek po celoživotním přínosu společnosti. Je to radostná událost a důvod k oslavě. Ve světě jako je tento totiž neexistuje smrt, válka, ani utrpení. Lidé tyto výrazy neznají. Ne, že by je nechtěli znát, prostě na ně nemají vzpomínky. To by se mohlo jevit, jako štěstí, ale ruku v ruce jde i ztráta vzpomínek na radost, slunce, barvy, zvuky a dokonce i lásku. Je to ¨dokonalý¨ svět, kde každý žije tak, jak si společnost přeje. Ani vaši rodiče nejsou vaši rodiče, máte je přidělené. A práce? Jakmile dovršíte 13. rok, je vám práce přidělená podle toho, co vám jde nejlépe.

Jonas ale není obyčejný chlapec. Je všímavý, chytrý a aktivní ve všech směrech. A dokonce tu a tam vidí, co by neměl. Například jablko zmizí a zase se objeví nebo vlasy jeho kamarádky změní odstín a pak se zase vrátí do šedé, která vlastně vládne v celém tomto dokonalém světě. Regulace podnebí proběhla už před dávnými lety a nikomu to divné nepřijde. Každé ráno si navíc každý musí vzít svůj denní příděl všeléků, takže dokonce i nemoc je pojem neznámý. V každé domácnosti je spínač, který je stále v zapnuté poloze, takže rada Starších ví opravdu o všem, co se děje a udržuje své lidi v poslušnosti všudypřítomnými hlásiči. Rada starších totiž žije v přesvědční, že pokud se člověk může rozhodnout mezi dvěmi možnostmi, vybere si vždy špatně a tak vlastně Rada společnost chrání. A protože lidé nemají vzpomínky na minulost, přijde jim tato společnost dokonalá. Pravidla jsou jasně dány a posléze dodržovány. V našem světě si rodiče a děti každý den povídají o svých snech a večer o svém dnu, bez přetvářky a lži. Lež totiž také neexistuje. Naprosto dokonalá společnost... Nejhorší trest za porušení pravidel je tzv. Vyřazení, což znamená smazání ze společnosti a odchod do Jinam, což by v žádném případě nikdo nepovažoval za smrt, tu přece neznají.

     Náš Jonas se připravuje na nejradostnější událost celého jeho života a to na ceremoniál udělení doživotní pracovní pozice. Je nervózní a má naučené poděkování, jako každý obyvatel. Dokonce, když se někomu omluvíte, druhý vám vždy odpoví, že přijímá vaši omluvu. Jonasovo nejbližší kamarádi dostanou pozici, která se dokonale hodí na jejich schopnosti, ale jeho samotného předsedkyně rady Starších přeskočí. To se ještě nikdy nestalo a Jonas je na zhroucení. Na konci celého večera se ale dozví nečekanou a šokující zprávu. Jonas nebyl zařazen, ale vyvolen ! Byl vyvolen jako další příjemce paměti. Příjemce paměti je totiž tajemná postava na pozadí celé společnosti, která jako jediná má vzpomínky na minulost a jejich prostřednictvím radí Radě starších ohledně otázek budoucích. Jen díky příjemci paměti mohla tato společnost vzniknout a stát se tak ´dokonalou´. Příjemce paměti je tak trochu podivín, který žije na okraji útesu a Jonas tam bude každý den docházet. Jeho manuál navíc obsahoval pokyny, které se velmi lišily od ostatních. Například to, že nemusí užívat denní léky. Poslední pokyn ho překvapil ale nejvíce: Příjemce paměti může lhát !

Už první setkání bylo více, než překvapující. Jonas se seznámí s knihami, které prostupují nekonečné knihovny v příbytku Příjemce. Knihy! A dozví se účel svého vyvolení. Současný příjemce už není nejmladší a bude mu proto každé sezení předávat vzpomínky na vše, co se kdy v minulosti stalo. Představte si Jonasovo nadšení v očích... První vzpomínka, kterou dostane je vzpomínka na sníh a sáňě, na které si sedne a cítí příjemný, chladný vítr ve vlasech, když sjíždí příkrý svah. Jen co uvidí ty zvláštní bílé částečky, vzpomene si na ono slovo sníh, které před tím samozřejmě neznal a tímto způsobem si vzpomene na mnohé výrazy, ostatním obyvatelům zcela neznáme nebo spíše zapomenuté. Začne cítit tu sílu uvnitř sebe, jakoby žil celou tu dobu v bezvědomí. Dostane vzpomínku na barvy, které jsou také zapomenuté. Uvidí barevnou rozmanitost přírody a začne chtít víc. Nejkrásnější vzpomínku, kterou kdy dostane, je láska. Dostane se mu obrázku spokojené rodiny u vánočního krbu uprostřed zasněžené krajiny...

     K příjemným vzpomínkám se ale přidají i ty méně příjemné. K minulosti lidského druhu patří i války, zbraně, bolest, nemoci a zabíjení. S touto vzpomínkou se ale Jonas nemůže smířit a když zjistí, že vyřazení vlastně znamená smrt, už nedokáže unést více vzpomínek a utíká. K mému uspokojení se ale vrací a s příjemcem, vlastně Dárcem vymyslí plán. Společně sebou bere i novodítě Gabriela, jak se nazývají narozené děti, a zachranuje ho tím před vyřazením jen proto, že stále brečel a neuměl to, co se od něj očekávalo. Spolu ujíždí na kole pryč z města do Jinam. Už to je samo o sobě jeden z nejhorších hříchů. Po setmění se nikdo neobjevuje venku. Ale oni už nejsou obyvatelé šedého světa a jedou a jedou, co jim síly stačí. Malého Gaba Jonas při nejtěžších chvílích uklidněji tím, že mu předává vzpomínky na hezké věci, stejně jako mu je předal starý příjemce – dotekem ruky. Ve chvíli, kdy mu vzpomínku předá, samotný Jonas o ní přijde a cítí se více a více zranitelný. Jak jedou, mění se krajina, ubývá dokonalosti a objevuje se dokonce i déšť, který byl Jonasovi známý jen jako vzpomínka, ale ted ho vidí doopravdy. Vidí zvířata a modrou oblohu, slyší zvuky, vidí a slyší vše.

Kniha končí vystoupáním na zasněžený vrchol, kde Jonas je na pokraji sil a Gabriel také. Se slzami v očích objeví zapadlé sánky a pustí se z kopce do míst, kde nikdo před ním nikdy nebyl. Jak s ustupujícím vědomím sjíždí dolů, slyší hudbu a zpěv a ví, že v údolí je chata a v ní lidé u vánočního krbu, kteří vědí, co je láska a štěstí...

_________________________________________________________________________

Závěr má několik konců, které Lois Lowry ponechala čistě na čtenáři a to se mi zdá úplně úžasné. Je možné, že Jonas opravdu dorazil do Jinam, kde je svět bez léků a kde lidé mají možnost volby. Svět, kde znají hudbu a barvy. A nebo možná Jonas prorazil pilíře zapomnění a v kruhu se vrátil zpátky do svého světa, ted už změněného. Takto ostatně končí velmi zdařilý film Dárce, který dodržel knižní předlohu, ale nabízí jasný závěr, který v knize závisí jen na vaší fantazii. Osobně si myslím, že je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Je pomorně krátká a čte se jedním dechem. Po přečtení jsem vnímal barvy a hudbu opravdu jinak, do hloubky. Jsem vděčný za možnost volby...

Odkaz na profil filmu Dárce na www.csfd.cz

http://www.csfd.cz/film/238053-darce/prehled/

Mé osobní hodnocení: 

Kniha je sice hubená, mé objemné bříško by zůstalo nenasyceno, ale název Dárce mě prostě bere. Jsem všude, kde se něco daruje - hlavně mlsky :) Hodnotím plným počtem buřtíků, tedy 5 ! 

Vaše lady Bell :)